Grónsko v roce 2018 bylo láskou na první pohled. Když jsme s Worldee vypsali termíny na léto 2024, docela mě překvapilo, že se naplnily tak rychle. Čekali nás dva týdny ledového dobrodružství se skvělou partou lidí.
Plní očekávání a natěšení na polární dobrodružství jsme dorazili do Ilulissatu v druhé polovině srpna, kdy už příroda začala nabírat podzimní barvy. Už při seznamování s první bandou bylo jasné, že mám co do činění s opravdovými gurmány. Naše vytříbená skupinka chtěla ochutnat všechno – od pižmoně a velryby až po návštěvu michelinské restaurace v odlehlé osadě Ilimanaq. Ještě než jsme se dostali do Grónska, v Kodani jsme se vrhli na ochutnávání místních specialit.
Nejprve jsme přistáli v Kangerlussuaqu, kde jsme udělali fotku u slavného rozcestníku, který ukazuje, že nejbližší destinací je severní pól.
V Ilulissatu nás přivítal déšť, takže jsme se raději rozhodli pro procházku po městečku. První večer bylo jasné, že zásoby rumu byly vážně podhodnocené – v takovém počasí byste ani tuleně nevyhnali! Ale nejsme z cukru, a tak jsme se druhý den vydali v mlze a dešti k ledovcovému fjordu. A co nás čekalo? Obří plovoucí ledovce, které nám doslova vyrazily dech! Když jsou mraky, ledovce získávají nádherný modrý odstín, což jejich majestátní vzhled jen podtrhuje.
Grónsko má svou vrtošivost, takže jsme si další dny užívali i sluníčko na trekcích a podmanivé výhledy. Nasbírali jsme dokonce borůvky a černou šichu (crowberries), které pak náš gurmánský tým použil při kulinářském mistrovském díle – při kterém jsem se dobrovolně vydala do vyhnanství. K tomu se ještě dostanu.
Ilulissat je městečko s barevnými domky a milými místními obyvateli, kteří se nám všude zdravili.
Nezapomenutelná byla plavba v rozbouřeném moři. Kapitán nám s humorem sdělil, že on i loď to zvládnou, ale za nás už ruku do ohně nedá. Ale co, výzvy jsou od toho, aby se přijímaly! Plavba do Oqaatsutu byla tedy skupinou jednohlasně schválena. Nahodili jsme si sexy overaly a vyrazili jsme. Ač jsme byli celí nazelenalí, zvládli jsme to :).
Osada Oqaatsut, také známá jako Rodebay, byla založena v 18. století jako obchodní stanice pro nizozemské velrybáře. Rodebay znamená v nizozemštině "červená zátoka". Počet obyvatel v Oqaatsut se každoročně mění, ale obvykle zde žije kolem 20–30 lidí.
V osadě Oqaatsut je malý místní obchod, kostel, hotel a restauraci H8. Zajímavostí je, že kostel slouží také jako škola pro místní děti (a pokud kostel není třeba, tak interiér je schován ve skříni:)
Plavba po ledovcovém fjordu při západu slunce byla nezapomenutelná. Barvy se mění podle úhlu paprsků slunce, přes den jsou ledovce bílé až modré, podvečer se zbarví do žluta, oranžova a růžova.
Někteří z naší skupinky se vydali i na celodenní výlet k ledovci Eqi, kde měli to štěstí spatřit velryby. A co tuleně? No, i toho jsme nakonec viděli – na pánvi. Gurmánský tým na rybím trhu nakoupil syrové tulení maso a připravil ho hned na několik způsobů, dle Googlu, i se zmiňovanými bobulemi. Slibovala jsem autentické Grónsko, a tohle bylo přesně ono. Jako jediná veganka jsem zatím dobrovolně odešla na kopec a při západu slunce oplakala toho chudáka tuleně. Barbaři.
Grónská mise by nebyla kompletní bez tradičního bufetu, kde nechyběli pižmoň, velrybí maso, halibut a mořské plody. Ochutnali jsme i místní pivo Iluliaq.
První skupina při odletu ještě zahlédla polární záři přímo z letadla!
Mezitím v Ilulissatu začalo sněžit – zima přišla rychleji než obvykle, a druhá skupina dorazila do města už pokrytého bílou přikrývkou.
Sluneční paprsky osvětlující sníh nás lákaly na treky. V Grónsku se program neustále mění a přizpůsobuje počasí! Hned během prvních dní jsme zvládli všechny treky ve fjordu, včetně modrého, který jsme si užili ve sněhu.
Fotky nedokážou zachytit tu nádheru, kterou máte před očima. Grónská příroda je dechberoucí.
Někteří zkusili kajak, jiní vyhlídkový let nebo arktickou saunu. Potkali jsme i roztomilá štěňata grónského huskyho, která nás všude doprovázela.
Paní Louise nás pohostila na tradičním Kaffemiku, kde jsme si pochutnali na koláči a sladkostech a obdivovali jsme tradiční grónský kroj zdobený moravskými květinovými vzory a pestrobarevnými korálky.
Plavili jsme se mezi ledovými obry, které měnily barvu při západu slunce. Tahle nádhera se nedá ani popsat slovy, ani pořádně zachytit na fotce. Kontrast červených plachetnic s monumentálními ledovci podtrhuje ohromující majestátnost arktické krajiny.
V Grónsku je těžké něco naplánovat – výlety se mění podle počasí, a tak nás ke konci zrušený let domů ani moc nepřekvapil. Život v Grónsku jde dál. Nečekaný extra den jsme oslavili v místním baru s diskotékou Naleraq, kde Gróňané paří až do rána. A pokud si myslíš, že na parketu neumí roztáčet, tak se šeredně pleteš! Nedalo nám to, a ze zvědavosti jsme nahlédli i do Tinderu na aktuální nabídku singles v místě :D.
Jsem strašně ráda, že jsem potkala úžasné lidi a nové kamarády. Je jedno, jestli cestuješ sám, nebo s partnerem, kamarádem či kamarádkou. Naše skupiny jsou i věkově různorodé. Zažili jsme spoustu srandy a skvělých zážitků!
Pokud hledáš dobrodružství, které spojuje dechberoucí scenérie, jedinečnou kulturu a zážitky na celý život, Grónsko je to pravé ! Právě staví tři nová mezinárodní letiště, takže tahle klidná atmosféra tu dlouho nevydrží. Vypsali jsme nové termíny na rok 2025 – tentokrát v hlavní sezóně v červenci. Je to sice o něco dražší, ale počasí bývá stabilnější a šance na spatření velryb a tuleňů (živých) mnohem větší! :)
Budu se těšit na společná dobrodružství! Pokud máš jakékoliv otázky, klidně mě kontaktuj na sociálních sítích @epicbyerika.
Moje další cesty najdeš na: https://www.epicbyerika.com/tours
Comments